Vjíždíme přes nádherný most do Petrohradu. Ani nám nevadí zaplatit místní mýtný poplatek za jeho projetí, protože ve večerním příšeří je osvětlený most opravdu nádherný a za ten drobný peníz to stojí. Tvar mostu připomíná kostru velryby, na jejímž okraji svítí světýlka. Jsme unavení, ale šťastní a natěšení na Petrohrad. Ještě pětadvacet kilometrů a budeme na ubytování. Jenže pětadvacet kilometrů po Petrohradu je pětadvacet kilometrů, které musíme zdolat v rušném centru. Naše ubytování, má být kousek od budovy Ermitáže v samotném centru Petrohradu. Čas ubíhá rychle a už jsme v ulici Něvsky prospekt, ta je ale rozlehlejší než jsme počítali a najít tady místo na zaparkování je nemožné. Frčíme si to prospektem, který se rozkládá ve třech pruzích a pro velký provoz se stává nepřehledným. Už potřetí značí navigace, že jsme u místa ubytování, ale nelze nikde zastavit a ani napotřetí se nám nepodařilo uhnout včas do některé z odbočujících…
Články publikované v “Naše zážitky z cest”
Volgograd město, které každý Čech zná pod názvem Stalingrad, tak tady právě jsme. Jsme ubytování hned vedle památníků Matka Rus volá a vychutnáváme si atmosféru tohoto místa, které oslavuje hrdinské činy padlých vojáků v bitvě u Stalingradu za II. sv.války. Místo je to opravdu působivé a mrazí v zádech z vyobrazení a celkové atmosféry, jak je památník koncipován. Říkám si, že i člověk nezajímající se o historii musí v těchto místech pochopit, co druhá světová válka znamenala pro Rusy, kolik vojáků v ní padlo a uznat, že bez rozdílu národností, tahle historie by se již nikdy neměla opakovat. Tristní hudba nás provází síní slávy v jejímž prostředku se tyčí velká ruka s plápolajícím věčným ohněm. Venkovní sochy znázorňují bojující vojáky. Z ampliónů se ozývají autentické hlasy z bitvy u Stalingradu a následuje oslava hrdinských činů padlých vojáků, na které je země hrdá. Mnoho dojmů z jednoho dne nás vyčerpalo, a…
Tiraspol. Takové město existuje? Existuje a dokonce se nachází v nedávno osamostatněném státu – Podněsterské republice, která byla dříve připojena k Moldávii. Ani dnes není její samostatnost mezinárodně uznávaná. Na základě referenda v roce 1990 si obyvatelé odsouhlasili její nezávislost a odtrhli se od Moldávie. Má vlastní hranice, vlastní měnu. V roce 1992 se zde ještě o samostatnost krátce válčilo mezi Moldávii, která samostatnost Podněsteří nechtěla uznat, a podněsterskými, ozbrojenými silami. Podněsterská republika zaujímala na území Moldávie pouze 17%. Je považována za silně destabilizační faktor, kde se obchoduje ve velkém se zbraněmi a kvete zde organizovaný zločin. S tím musíme počítat a zavést potřebná opatření pro naši bezpečnost. Vypínáme a schováváme navigaci, schováváme fotoaparát. Přijíždíme k hranicím, které mají malé, ale důsledně si je střeží. Ani myš neproklouzne. Formality trvají půlhodiny, protože pro vstup musíme zaplatit poplatky za pojištění a vyplnit migrační kartičky, bez toho nás dovnitř nepustí. Že máme…
Přijeli jsme právě do Erzincanu. Menšího městečka v Turecku, které neoplývá plážemi ani historickými památkami. Je jen jedním z tranzitních měst na cestě po Turecku, protože do cílového města máme příliš daleko. Ubytováváme se v pěkném hotelu a po hodinovém odpočinku si jdeme prohlédnout město a koupit něco k jídlu. Je večer a období ramadánu, proto nás neudivuje, že až nyní to tady začíná žít. Přes den totiž nesmí Turci vyznávající islámské náboženství jíst, cestovat ani pít na veřejnosti. Jsou tak docela vylidněné ulice a ani provoz není velký, což nám při cestování vyhovuje. Cestovatelů a cizinců se naštěstí nařízení, ohledně jídla a pití netýká a tak máme i přes den šanci najíst se v některém z bufetů nebo na benzínce. Přesto se snažíme nevyčnívat a raději jíme něco malého v ústraní a pijeme, tak aby nikdo neviděl. V horkém počasí a na motorce nepřipadá v úvahu celý den nepít,…