Stiskněte "Enter" pro přeskočení obsahu

Romania – Rumunsko – România

Sapanta – malá vesnička na severu Rumunska nedaleko Ukrajinských hranic. Místní hřbitov je zajímavou turistickou atrakcí a právem nese název Veselý hřbitov. Malované dřevěné náhrobky, které jsou vyřezávané a mají co nejvíce vystihnout povahu, životní osud, povolání nebo zájmy pohřbené osoby. Naleznete zde tak znázorněný výjev traktoristy nebo výjev, který vypovídá o nehodě, která zapříčinila úmrtí pohřbeného. Náhrobky jsou doplněny veselými říkačkami.
Obec je známá výrobou vlněných dek a dalších řemeslných výrobků, které můžete zakoupit před hřbitovem ve stáncích, které obklopují hlavní silnici.

Voronet – vesnička s Voronetským klášterem nacházející se v oblasti jižní Bukoviny. Klášter je přístupný veřejnosti a doposavad obývaný mnichy. Byl založen roku 1488 Štěpánem Velikým. Patří mezi jeden z nejznámějších pravoslavných, malovaných klášterů v oblasti Bukoviny, ke kterým se řadí také klášter Monastýr Humor, klášter Sucevita, klášter Moldovita. Nejvýce zachovalým je právě voronetský klášter, který je charakteristický barevnými freskami s výjevy s náboženskými motivy. Klášter je nazývaný „Sixtinskou kaplí“, pro převažující modrou barvu fresek je nazývaný tento odstín „voronetskou modří“. Velká freska na venkovní části budovy zobrazuje „poslední soud“ a jedná se o velkolepé a precizní vyobrazení, včetně hříšníků, kteří padají do ohnivé řeky a dostávají se do spárů v čertů. Jako protipól pak Rajská zahrada, před jejímž vchodem se spasené duše tlačí dovnitř. 

Jedeme k ubytování a ejhle, opravuje se silnice k hotelu a tak musíme po zpevněné cestě. Převýšení je tak velké, že Kawasaki se neustále zvedá na zadní a není možné se dále rozjet, ve svahu zastavuji a takřka ležím na nádrži a Gabča musí jít ten kousek pěšky. I tak s předním kolem ve vzduchu ale již mohu do svahu jet a dostaneme se k hotelu. Trochu tím pobavíme pár místních i hostů hotelu. Ale jsme nahoře.

V Rumunsku naleznete krásně upravený kostel v každém i sebemenší vesničce. Na to si Rumuni potrpí. Kostely jsou udržované, opravované a čisté – i kdyby na chleba nebylo. S rozvojem turistiky a přílivem finančních zdrojů nejen z turistiky, ale také z Evropské Unie zažívá ekonomický boom, který je rok od roku zřetelnější. Při porovnání s touto naší první cestou a další návštěvou Rumunska v dalších letech je vidět rozvoj zejména v infrastruktuře i životní úrovně místních obyvatel. Postupně se opravují silnice, zejména na hojně využívaných turistických trasách v oblasti Transilvánie a tzv. Transfegerešské magistrály. Místní lidé, ačkoliv jsou poměrně chudí, tak si staví velké domy a je zde vidět, že více generací žije v jednom velkém domě pospolu. Domy při naší první návštěvě byly často nedostavené, neomítnuté, a přesto bylo vidět, že jsou naplno obývané.

Sibiu – historické město ležící v Sedmihradsku. Dříve bylo městem německé menšiny, o čemž svědčí ještě některé zachovalé názvy německého původu. Za zhlédnutí stojí historické opevnění, které se kolem města z části zachovalo. Město je zajímavé třemi na sebe navazujícími náměstími, může se Vám tak stát, že se zamotáte a budete trochu dezorientovaní. Náměstíčka jsou propojena a po svém obvodu obklopena měšťanskými domy z 16. a 17 století. Na velkém náměstí se nachází Brukenthalův palác a nová radnice, na menším náměstí je pak zajímavý tzv. most lhářů. Jedná se o železný most z roku 1859, se kterým je spjatá legenda, která vypráví, že pokud na něm vysloví někdo lež, most se zřítí. Doporučujeme místní restauraci Kulinárium , která nabízí velice chutné pokrmy a má i zajímavý vnitřní interiér.

Transfagarasan – tzv. transfaragaská magistrála. Silnice také označována jako DN7C. Pro projížďku na motorce jako dělaná, ale nejsou zde vyjímkou ani osobní vozidla. Klikatící se cesta krásnou přírodou nabízí nádherné výhledy na zeleň, pasoucí se stáda krav, koz i ovcí a nádherné výjevy vodopádů. Při naší návštěvě na začátku léta se na konci cesty u pohoří Fagaraš nacházely ještě zbytky sněhu a teplota byla jen pár stupnů Celsia nad nulou. Průjezd přes pohoří Fagaraš je tunelem dlouhým 884 metrů, tak projedete z jedné strany na druhou. Motorkáři říkají, že musíte projet celou transfagaraskou magistrálu napříč přes pohoří, aby člověk mohl říct, že ji opravdu projel. V době naší návštěvy nebyl ještě tunel z důvodu nepříznivého počasí zcela otevřen a my museli projíždět s motorkou úzkým prostorem velikosti menších dveří a poté ve tmě se přemístit na druhou stranu. Jet oba na motorce nepřipadalo v úvahu, aby se do úzkého otvoru dveří dostala, musela se zcela odstrojit. Kufry jsem tak táhla tmou v ruce nevida si ani na špičky bot a trpící velkou zimou, kdy ruce v kožených rukavicích mrzli a nešlo téměř pohnout zmrzlými prsty. Při poponášení těžkých kufrů bylo jedinou orientací ve tmě zadní světlo od jedoucí motorky přede mnou. Perličkou na konci tunelu bylo zaseknutí motorky v úzkém otvoru dveří, ale nakonec se nám ji podařilo bez větší újmy vyprostit. Tunel je uzavřen v období od konce října do konce června. Silnice Transfagaras byla postavena pro vojenské účely v letech 1970-1974 na příkaz tehdejšího diktátora Nicolae Ceauşesci. Dle neověřených zdrojů při její výstavbě zahynulo 40 lidí.
V období sezóny, kdy je již tunel zcela průjezdným se poblíž jeho vstupu nachází placené parkoviště, kde je možno zastavit a jít si prohlédnout nádherné výhledy z vrcholu nebo bloumat po místních, dřevěných stáncích s rumunskými produkty / sýry, klobásami, marmeládami místní produkce nebo dalšími suvenýry/, které jsou tam v hojném počtu rozmístěny.

Bran – je menší městečko v oblasti transylvánských alp. Známé především kulturní památkou hradem Bran, který je vedle zámku Pelest nejdražší nemovitostí Rumunska. Prvenství vede v hodnotě a soukromém vlastnictví. V současné době je ve vlastnictví původního rodu von Habsburg Lothringen. Zaujme svou majestátností, nacházející se uprostřed lesů. Příjezd do městečka Bran ve večerních hodinách má své kouzlo a průjezd lesy v příšeří evokuje rozporuplné pocity a navozuje atmosféru s příběhu o hraběti Drákulovy od známého anglického spisovatele Brama Stokera. Tento hrad inspiroval Brama Stokera k napsání románu Drákula. K Drákulovy je přirovnáván jeden z původních knížat vlad Tepeš zvaný také Napichovač pro své kruté zacházení s nepřáteli a pro svou masochistickou povahu. Ten nějakou dobu na Branu pobýval. Přesto je za sídlo hraběte Drákuly považována zřícenina hradu Poenari a ne přímo hrad Bran. Přilehlá zahrada i vnitřní interiéry hradu jsou udržované a stojí za prohlídku. Nachází se zde sbírky předmětů z rodu Habsburků. Před vstupem do hradu je také malé tržiště se všelijakými obchůdky s produkcí výrobků ruční výroby a řemesel jako jsou vyšívané ubrusy, šátky , keramika a další suvenýry tradiční rumunské výroby. Bran žije zejména z turismu a z legendy o hraběti Drákulovy, která je všudy přítomná.

Ubytování nemůžeme najít, navigace nás dovede k opuštěnému rodinnému domku v zapadlé části městečka. Je noc a mi jsme ještě plni dojmů z noční jízdy po vedlejších cestičkách v nádherných lesech Branu. Tak jezdíme sem a tam a zkoušíme se i ptát, volat a stále bez výsledku a hodiny ubíhají. Při jedné otočce za městem zadrhnu spodkem mašiny o nerovnost na silnici a krve be se ve mne nedořezalo za gejzíru jisker. Nevidím poškození, tak jedem dál a u restaurace jseme odchyceni majitelkou ubytování a tak jedem za ní. Je to v té zapadlé uličce, ale tak o dva kilometry dál. Ubytování je rodinné a další zádrhel nás potká při parkování motorky do garáže na zahradě. Zadrhneme spodkem o vyvýšený práh garáže. Pak se ještě skoro nátáhnu na olejové skrvně na podlaze, to je tedy sranda den. 

Praid

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *