Tiraspol. Takové město existuje? Existuje a dokonce se nachází v nedávno osamostatněném státu – Podněsterské republice, která byla dříve připojena k Moldávii. Ani dnes není její samostatnost mezinárodně uznávaná. Na základě referenda v roce 1990 si obyvatelé odsouhlasili její nezávislost a odtrhli se od Moldávie. Má vlastní hranice, vlastní měnu. V roce 1992 se zde ještě o samostatnost krátce válčilo mezi Moldávii, která samostatnost Podněsteří nechtěla uznat, a podněsterskými, ozbrojenými silami. Podněsterská republika zaujímala na území Moldávie pouze 17%. Je považována za silně destabilizační faktor, kde se obchoduje ve velkém se zbraněmi a kvete zde organizovaný zločin. S tím musíme počítat a zavést potřebná opatření pro naši bezpečnost. Vypínáme a schováváme navigaci, schováváme fotoaparát. Přijíždíme k hranicím, které mají malé, ale důsledně si je střeží. Ani myš neproklouzne. Formality trvají půlhodiny, protože pro vstup musíme zaplatit poplatky za pojištění a vyplnit migrační kartičky, bez toho nás dovnitř nepustí. Že máme mezinárodních pojistek habaděj je vůbec nezajímá a tak tedy zaplatíme. Co se dá dělat, hlavně ať už to máme za sebou. Jenže čím zaplatit? Tiraspolskou měnu, tu nikde neseženete. Pohraničník kýve, že chápe a tak mě s pasem nechává přejít hranici a posílá k budce, která funguje jako směnárna. Zaplaceno, projíždíme a míříme do hlavního města Tiraspolu, kde máme ubytování. Navigace je zde zakázaná a považována za mezinárodní špionáž , takže ji sice máme schovanou a zapnutou, ale jak se blížíme k hlavnímu městu, přestává fungovat. Evidentně nám ji ruší nějaké vládní satelity. Točí se dokola jako potrefená husa. Zastavujem, takhle nemůžeme jet dál. Zapínáme telefon, ale i ten lítá jak na kolotoči. Jsme asi v počítačové hře. Vypínáme jakékoliv pokyny a snažíme se cílový bod v točící se navigaci přiblížit. Přes město se tak na ubytování suneme možná hodinu, než hotel najdeme. Mapy města zde neexistují a tak si připadáme opravdu v zemi nikoho.
Jdeme si prohlédnout město Tiraspol s jeho pár památkami, které nás zajímají a cestou dle instrukce recepční na hotelu, musíme vyhledat jediný bankomat ve městě, který přijímá mezinárodní karty. Poměrně velké město nám dává fušku tento jeden bankomat, který má akceptovat naši kartu najít. Ve městě je totiž asi 15 bankovních ústavů a o něco více bankomatů. Nakonec ten jeden jediný nacházíme. Jenže, ouha, má akceptovat, ale neakceptuje. Místo peněz nám vytiskne lístek v azbuce, kde je napsáno: „ Vaše karta není platební kartou Tiraspolu a proto nemůžou být peníze vydány“. Tak a máme to. Jsme bez peněz a pokud čtečky v městě nebudou akceptovat naši kartu, prostě nezaplatíme za nic nijak. Jdeme hledat ještě směnárnu napadne nás a zkoušíme proměnit nějakou jinou měnu, kterou máme v hotovosti. Po zdlouhavém jednání ve směnárně se nám daří proměnit EURA na tiraspolské peníze, velice nevýhodným kurzem pro nás. Ale máme nějakou hotovost a problém je tím vyřešen.
Ráno balíme a vyjíždíme ven z města Tiraspolu. Manžel kouká do zrcátek vozidla a nevěří svým očím. Na okraji silnice stojí zamaskovaný tank a hlaveň má namířenou směr Moldávie přímo na vozidla, která jedou v opačném směru do města. Ještě že dnes budeme spát už na území Moldávie v Kišiněvě. Vezeme si i pěkné fotky, na to, že ani focení zde není povoleno, ani navigace.
